Když jsem před mnoha, mnoha lety byla sama, s postiženým dítětem (letos mu bude 47 let), o kterého se jeho otec nikdy nezajímal, netušila jsem, co všechno se ještě přihodí:
– že budu vážně nemocná (smrtelně)
– že zůstanu bez zaměstnání, které jsem vybudovala od nuly
– že budu neskonale toužit mít další děti a 
– že to bude provázeno velkou bolestí
– že budu zažívat nevěru, zradu, podvody a lež
– že se mé duchovní práci budou jiní vysmívat a nebudou ji uznávat
– že mne mnozí budou považovat za blázna

Měla jsem strach:
– z dalšího vztahu a zklamání (a znovu jsem ho stejně zažívala)
– sama ze sebe (že to všechno nezvládnu)
– ze světa (jak je nelaskavý)
– z vyčerpanosti 
– z toho, že nebudu mít zaměstnání
– jak uživím sebe a děti
– ze všeho

To všechno se dělo a já nevěděla, JAK to vyřešit, ale tušila jsem – nechala jsem se vést. 

Jak se mi to podařilo?

Pochopila jsem onu zákonitost: ROZHODNOUT SE  a potom „TO“ DĚLAT.

– Investovala jsem do svého poznání stovky tisíc korun (nemám spočteno)
– Mnohdy jsem neměla žádné peníze, ale přesto se vždycky nějaké našly. 
– Někdy jsem si platila terapeutické kurzy tajně, aby to rodina nevěděla, a nakonec vždycky to bylo ku prospěchu všech.
– Učila jsem se důvěře i sebedůvěře 

A nakonec jsem poznala, že „to“ vše:

– jde mnohem rychleji
– pokud opravdu chcete a důvěřujete – především sobě
– a skrz sebe i duchovní pomoci

—

Celý život jsem se věnovala dětem, po revoluci jsem založila Waldorfskou mateřskou školu, kde jsem byla 21 let ředitelkou, a pak ji starostka hanebně zrušila.

Mezitím jsem vystudovala terapeutický obor, učila se a studovala u mnoha Mistrů, zejména zahraničních (Clemens Kuby, Joe Dispenza, Greeg Braden, Boris Tichanovský, Marta Nosková, Emil Páleš, Alberto Viloldo, Ernestína Velechovská, a řada dalších)

A dnes? 

Jsem tady – viz pravý sloupec)