Tenhle článek je zamyšlením nad souvislostmi, které se mi ukázaly při překládání videa – rozhovoru s Viviane Chauvet, arkturiánské ambasadorky, která mluví o tom, jak Arkturiáni vidí lidstvo a jeho budoucnost.
Ze slov Viviane Chauvet ve videu: „Jak vidí Arkturiáni nás, lidi“ se může na první poslech zdát, že se jedná o poselství, které přichází z nějakého vzdáleného, kosmického, hvězdného zdroje, v tomto případě od Arkturiánů.
Viviane mluví o lidstvu jako o bytostech stojících na prahu proměny vědomí, o potenciálu, který v sobě nese každý člověk, i o odpovědnosti, kterou má každý jednotlivý člověk za to, jakým směrem se jeho život i celý svět vyvíjí. Přestože je obsah sdělení ve videu zasazen do rámce „hvězdných bytostí“ z oblasti Arkturu, samotné jádro sdělení je překvapivě staré, známé a z pohledu duchovní vědy hluboce lidské. Mně velmi blízké.
Když se na poselství Vivane Ch. dívám z pohledu antroposofie a duchovní vědy, vnímám, že nejde o nic, co by bylo skutečně nové nebo výlučně nové od nějaké „mimozemské civilizace“. Naopak.
Základní myšlenka, která videem prostupuje, zní:
záleží na každém jednotlivém člověku, na jeho vědomí, na jeho svobodné vůli a na ochotě převzít odpovědnost za vlastní duchovní vývoj.
A právě to je také jedno z nejpodstatnějších myšlenek antroposofie Rudolfa Steinera.
Steiner kudy mohl, tudy připomínal, že duchovní svět není vyhrazen vyvoleným, ani zprostředkovaný nějakými bytostmi „odjinud“, ale že je přístupný každému člověku, který je ochoten na sobě pracovat, kultivovat svoje myšlení, cítění a vůli (tahle trojice se prolíná jeho dílem jako červená nit) a vstupovat do duchovního poznání pozorně, vědomě, trpělivě a svobodně.
Duchovní poznání nevzniká skrze nějaké pasivní přijímání sdělení, channeling nebo identifikaci se s nějakým „vyšším původem“, ale skrze postupné zrání lidského Já.
Chci tím říct, že v antroposofii nenajdete zmínky o Arkturiánech, Plejáďanech ani jiných hvězdných rasách v tom smyslu, jak se s nimi setkáváme v současné době, a to stále více.
Nicméně Rudolf Steiner velmi detailně popisoval existenci kosmických duchovních bytostí a hierarchií, které se podílejí na vývoji Země i člověka, ale tyto bytosti nejsou fyzické, nejsou humanoidní a nejsou lokalizovány na konkrétních hvězdách jako nějací „obyvatelé planet“.
Planety a hvězdy jsou v duchovní vědě chápány především jako sféry působení duchovních inteligencí, nikoli jako místa, odkud by k nám „přilétali duchovní učitelé“.
Takže – když se v současných duchovních sděleních mluví o Arkturiánech, je možné to z hlediska duchovní vědy vnímat třeba jako symbolický jazyk, obraz, skrze který se lidské vědomí snaží uchopit skutečnost, že člověk není izolovaná bytost, ale součást kosmického, duchovního řádu.
Pořád a znovu je dobré si připomínat, že to, co je v těchto sděleních často přisuzováno „bytostem z hvězd“, je ve skutečnosti potenciál samotného člověka – jeho schopnost rozšířit svoje vědomí, překročit čistě materiální pohled na svět a začít jednat z hlubšího spojení se samotným smyslem existence – tedy se svou vlastní duchovní silou.
Jinými slovy – ať už se k vám dostanou jakékoliv inspirace z duchovní oblasti, vždycky se znovu vracejte svým pohledem dovnitř, ne ven.
Nehledejte potvrzení své hodnoty v tom, že „pocházíte z hvězd“, ale najděte kosmický rozměr v sobě. V sobě.
Skutečná duchovní síla se nerodí z identity „někoho výjimečného“, ale z pokorné, vytrvalé práce na sobě, z rozvoje myšlení, které je jasné a pravdivé, z citu, který je očištěný, a z vůle, která je svobodná a etická.
Prostě naše pravá duchovní síla, která je naše, kterou jsme kdo ví kdy, a kdo ví proč a jak, pustili či opustili, je čistá jako křišťálová studánka. Ale abychom si ji mohli vzít zpět, jak říká Viviane (vezměte si svou sílu zpátky), tak potřebujeme svoje aktuální konkrétní životy: tělo, mysl, emoce, vůli… proplachovat neustálým proudem takové křišťálové čistoty. A to není nic jiného, než Láska, Moudrost, Soucit a Pravda.
Zkuste si jeden jediný den dát závazek, že pouze tento jediný den ve svém životě prožijete v proudu křišťálové čistoty:
– v pravdě (za všech okolností)
– v soucitu – pravdivém, ne falešném (se vším a všemi) – to už byste nikoho nekritizovali, na nic byste nemohli nadávat, na nic si stěžovat
– v lásce – pravdivé, ne falešné (se vším a všemi) – totéž (nikoho byste nekritizovali, na nic byste nadávali, na nic si nestěžovali)
– moudrosti – pravdivé, ne falešné – to byste všemu předchozímu hluboce rozuměli a chápali
Ve slovech se to zdá snadné, dokonce žádoucí, ale ve skutečnosti to může být velká duševní námaha. A o to jde. Tahle námaha je smyslem našich životů, kvůli ní, pro ni jsme se narodili.
V tomhle kontextu chci vlastně říct, že obsah videa potvrzuje to, co duchovní věda říká už více než sto let: lidstvo stojí v bodě, kdy se duchovní svět znovu otevírá lidskému vědomí, ale nikoli automaticky. Každý člověk musí tento krok učinit sám. Nikdo ho nemůže „zachránit“ shora, odjinud, žádná bytost to nemůže udělat za něj. Duchovní vývoj je záležitostí svobody.
Pokud tedy video budete vnímat tímto způsobem, může se stát inspirací – ne proto, že by nám Arkturiáni říkali, kdo jsme, ale proto, že nám připomíná, že máme velkou příležitost a možnost znovu se rozpomenout na to, kým jsme … a nabízí se nám možnost se pro takové poznání svobodně rozhodnout. To je proces.
Duchovní svět není někde daleko ve hvězdách. Otevírá se tam, kde se člověk rozhodne jednat vědomě, pravdivě a v souladu se svou nejhlubší lidskou podstatou.
A právě v tom se současné (nechci mu říkat moderní) duchovní hledání, či inspirace, které jsou obsahem videa, může setkat i s antroposofií – právě v té tiché, vytrvalé práci na rozvoji své vlastní duchovní síly – tady a teď, v každodenním životě.
Odkazy:
Originál video – rozhovor s Viviane Chauvet
Překlad rozhovoru 1. část
Překlad rozhovoru 2. část
Program 12 duchovních bran