4. Aby maminky byly šťastné a šťastnější - pokrač.

04.04.2018

Tak jak si poradit? Jak cestovat do štěstí a do radosti? Ach jo, víla povídá vždycky jen chvilku, ale krok za krokem, pomalinku, určitě se všechno dovíme.

Milé maminky,

byla jednou jedna víla, místo kávy rosu pila ... Šťastná byla.

O šťastných lidech snila, hlavně o dětech, protože každý velikán byl dítětem, jenže to bylo dávno, daleko. A teď...?

Teď už se ale opravdu nemůže dočkat, co víla maminkám poradí, aby byly šťastné a ještě šťastnější.

"Vílo, haló! Mně se dnes zdálo, že jsi blízko, je to tak?"

"Milá Yvell, já jsem pořád blízko, stále, jen vy lidé jste ode mne dále. Já čekám jenom na zavolání, na vaši pozornost."

"Hmmm, člověk si řekne: Jo, to je pravda, to vím..., ale každý den v tom frmolu na nic takového nemyslím. 

No jo, to jsme my, lidé. Každopádně moc děkuji, jsi zlatá. Jenže - teď už se nemůžeme dočkat, jak je to s tou radostí, víš?"

"Lidé mojí drazí", povídá Anarňa, "to je úplně snadné. Řeknu vám jak, řeknu to stručně a krátce. Ale pak - pak už musíte sami vše udělat. Svobodně a dobrovolně. Nemohu za vás ani žít, ani cítit, ani myslet. Ale prožívám to všechno s vámi. Proto, když se radujete, raduje se celá příroda, celý svět, hlavně já."

Milé maminky,

takže je to tady:

Pouze 7 kroků

Posloucháme, pozor dáme, skoro už se nedočkáme.

"Dobrá, Yvell, tak začínáme: nejprve musím říci: POZOR - nečtěte si vše dopředu - ale nejprve udělejte POMALU pouze 1. krok.

Teprve potom si přečtěte druhý. A hned ho udělejte, pak teprve třetí... a tak až do konce, jeden po druhém.

Připravte si něco na psaní!!!

Teď ten první:

1. pomyslete na to, co byste chtěli? Jaký pocit byste chtěli zažívat a vnímat, cítit? 
Teď - hned teď - si to představte - A NAPIŠTE

---

Hmmm...

2. a teď nadechněte ten pocit do celého těla
teď - hned teď - ho nadechněte (ten nejkrásnější pocit, který si umíte představit, který právě teď prožíváte ve své představě)

---

3. a vydechněte ten pocit ven, do světa
teď - hned teď - ho vydechněte

---

4. pomyslete na to, na co byste chtěli myslet (možná se vám vybaví ten předchozí pocit, to je v pořádku, a v souvislosti s ním i myšlenka na něco konkrétního, co souvisí s tím pocitem. Myšlenka na nějakou konkrétní věc nebo událost nebo skutečnost, která souvislost s tím nádherným pocitem)
teď - hned teď - na to pomyslete  A NAPIŠTE 

---

5. jaký je to pocit
teď - hned teď - si ten pocit spojený s tou nejkrásnější myšlenkou uvědomte a pojmenujte a NAPIŠTE

---

6. Nadechněte ten pocit i s tou myšlenkou do celého těla  a vydechněte ven

---

7. POSLEDNÍ krok je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ - DŮVĚŘUJTE - sobě, nebo mně, nebo Bohu nebo Vesmíru nebo přírodě, jak chcete. 

Důvěřujte tomu, že to, na co byste chtěli myslet, co byste chtěli vnímat, cítit a prožívat, je možné. 

Právě teď vaše tělo zažívá ten pocit, je to tak? 

Je. 

A když ho zažívá, tak to je důkaz, že se dokážete tak krásně cítit, že vaše tělo jen díky mysli a představě dokáže zažívat ten krásný pocit.

A ještě víla dodala: "Kdyby to nebylo možné, nikdy by vás to nenapadlo. A když vás to napadlo, tak je to v tomto světě možné."

"Jaj, vílo? Takto snadno? Skoro se mi věřit věřit."

"No vidíš, a o tom to je. Vy lidé prostě nevěříte. ... Tak nevěřte. Nemusíte. A nic se nestane. Nestane se nic jiného, než to, co už znáte. Stane se jen to, co máte, čemu věříte, na co myslíte, o čem mluvíte.... Věříš?"

"Věřím."

"Jestli věříš tomu, že se tomuhle nedá věřit, tak se stane. Vlastně nic se nestane. Ale také se nic nemůže změnit. Kromě toho, že poznáš, čemu vlastně (ne)věříš, což může být také užitečné."

"No jasně, už to chápu! Vlastně jsem zvyklá nebo naučená, nevěřit, viď?

"Přesně tak. A jak říkám. Můžeš to nechat být, pokračovat ve starém, naučeném zvyku, nebo to nepříjemné můžeš jednoduše změnit. Proto jsem napsala, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je DŮVĚŘOVAT. Bez důvěry se nic moc nepodaří."

Můžeš si hrát s touhle představou jako dítě, které si hraje s fantazií."

"Jéjda, to nám to uteklo, už musím na palouček, do mechu. Nadechovat vůni a krásu přírody a vydechovat ven, abyste i vy lidé jste se mohli krásy nadechnout.

A děkuji ti, Yvell, že píšeš maminkám, a vyřiď jim, ať se nebojí! Že si můžou hrát jako děti s touhle představou. Ať to zkusí, že nic neztratí. Že budou šťastnější a šťastnější a jejich děti s nimi. Vyřiď jim, co..." povídala víla.

...že dokud nebudeme jako děti, ...

A to už víla do lesa tancovala. Ještě jsem tichounce za ní zavolala: "Já ti děkuji, Anarňo."

Táááák, a je čas na přestávku.


Po přestávce další díl - jenom napovím - že vílu poprosím, aby nám řekla, co dnes nedořekla - že dokud nebudeme jako děti... ??? Co tím myslela?

Vaše teta Yvetta

Yvetta Ellerová, zkráceně Yvell


Seznam článků: