3. Aby maminky byly šťastné

03.03.2018

Šťastná máma, šťastné dítě! Tohle snad 100 000 000 let víte. Nebo ne?
"Aby ne, to každý ví, ale teď všichni čekají, jak to udělat, aby mámy byly šťastné a děti neplakaly."

Milé maminky,

byla jednou jedna víla, místo kávy rosu pila ... Šťastná byla.

O šťastných lidech snila, hlavně o dětech, protože každý velikán byl dítětem, jenže to bylo dávno, daleko. Jaj, to už znáte. Ale teď...?

Teď je s námi zase, víla Anarňa!

Dobré zprávy nese, a pořád bydlí v lese, u studánky na louce, na slunci a ve světle. 

Jak to začalo? Tak možnost máte přečíst si tady a tady to pokračovalo.

"Už jsem tady, Yvell, poslouchej," šeptá mi víla.

"Poslouchám a dočkat se nemohu, až mi povíš, jak mohou být mámy šťastné?"

"Šťastná máma, šťastné dítě! Tohle snad 100 000 000 let víte. Nebo ne?"

"Aby ne, to každý ví, ale teď všichni čekají, jak to udělat, aby mámy byly šťastné a děti neplakaly."

"Jo, holka moje, to je tak..." povídá víla, ..."no, trochu na dlouho, ale začneme pěkně popořádku. Když se ptáš, jak to udělat, tak to znamená, že bys maminkám chtěla pomoci, je to tak?

"Je."

"Tak jim řekni, ať se nebojí. Že anděl už na počátku věků řekl : Neboj se. Jenomže tenhle svět je plný strachu. Ze všeho. 

Strach je velká nemoc. Epidemie současného světa. Strach snáší bolest a utrpení (na člověka) a člověk to těžko snáší. Jenže strach je jenom pocit. Nechytíš ho za ruku, ani za pačesy."

"Nechytím, ale nechci ho. Nikdo ho nechce přece."

"Nikdo ho nechce a každý se ho bojí, je to tak? Například pes - bojí se strachu a strach se bojí psa. Jenže strach je jenom pocit. A víš, jak vidí strach pes? Jako černý mrak kolem člověka. Takže štěká a kouše. Aby se ubránil tomu čemusi temnému, nepěknému a nepříjemnému, co my nevidíme, ale on to vidí. Vlastně cítí - jako dítě. Takže nakonec kousne  toho, kdo se bojí, protože sám se bojí. Toho temného čehosi kolem člověka (strachu) a bránit se umí jenom štěkáním a kousáním.

"My lidé často říkáme: čeho se bojíme, to k sobě přitahujeme."

"No vidíš, a nejhorší je, když ani nevíte, čeho se bojíte."

"Tak mne nenapínej, nemohu se dočkat. Jak to tedy udělat, aby maminky byly šťastné?"

"Ty bys chtěla dobrou radu, viď? Koukám, že moji řeč o strachu chceš rychle opustit. Jenže tady to začíná." Víla se odmlčí.

"Ty mlčíš? Proč?

"Protože dál nemůžeme spolu jít, dokud nepřipustíš, že je to tak."

"No dobrá, připouštím. Ale vlastně jak? Jak to je?"

"Je to tak, že lidi svírá strach a maminky se nesmí bát..."

"Tak a stop. Jaké nesmí? Maminky možná vůbec neví, že se bojí, a určitě chtějí být šťastné, zdravé a bohaté."

"Jo? Tak ať jsou! Když budou ony šťastné, budou i jejich děti šťastné. Pak nemám co dodat - všechno víte, všechno znáte, tak proč to tak neděláte? Proč teda děti pláčou a maminky jsou smutné, někdy nešťastné a často si s dětmi neví rady? Proč?

"Vzdávám se. Povídej."

Jenže už se šeří, je čas na večeři...

Prosím, výjimečně ještě chvilku.

"Dobře, dobře," řekla víla a bradu si do dlaní položila.

Stačí se rozhodnout, povídá víla. "Víš, i mne smutek dohání, když vidím, co vidím. Strach, smutek a bezmoc se prohání všude okolo. A ty bys teď chtěla mávnout kouzelnou hůlkou, aby radost všechny zalila?"

"Chtěla." Kdo by nechtěl? Trochu jsem i já posmutněla.

Radost se rodí z živé krásy.

Vítr počesal víle vlasy, krásné, dlouhé, jako v pohádce. A než odletěl, zazpíval:

... už se šeří, je čas na večeři...

Nemusela jsem prosit o další chvilku, když víla dodala: "Řekni maminkám, ať dětem zpívají! Ať zpívají, jako vánek, větřík, vítr. Jako slunce, voda a déšť. Jako potůček v lese, jako ptáček v letním podvečeru. Jako podzimní list nebo vločka ve vánočním šeru. 

Ať děti slyší krásu v lidském hlasu."

Víla zpívala a odtančila do mechu.

Nastal večer. Smutek se chystal ulehnout na mou hruď. Buď jak buď, i já mohu se rozhodnout. A tak si volím krásu. Z krásy roste radost.

Inu, co bylo, už není, ale nespadne do zapomnění. Teď je teď, a tak vám, maminky píšu, co jsem slyšela. Hned. A čekám na další vílí odpověď.

Táááák, a je čas na přestávku.


Po přestávce další díl - jenom napovím - že víla bude pokračovat v povídání, pěkně popořádku - jak to tedy udělat, aby maminky byly šťastné a šťastnější.

Vaše teta Yvetta

Yvetta Ellerová, zkráceně Yvell

© ' Scholé ' Víla Anarňa ' 1. Aby maminky byly šťastné ' únor 2018 


Seznam článků: