Věříte?

30.12.2019

Věříte svému bankovnímu účtu?

Věříte tomu, že částka, kterou máte na svém bankovním účtu, je přesně taková, jaká je? Věříte? Nemusíte, protože to víte. Nebo to popíráte? (Nemyslím, že byste tam nechtěli mít více, to samozřejmě chtěli, ale mám na mysli, zda prostě souhlasíte s tím, kolik je tam nyní.)

A věříte, že ten strom na dvoře vašeho domu je skutečně Jírovec (nebo jiný)?

Věříte? Ani nemusíte, protože to víte.

A že se na jaře rozpučí a rozkvete, a těšíte se na to celou zimu? Ano. Bez pochyb.

A Kdo to tak dokonale řídí?

A věříte tomu, co vidíte? Zrovna teď, hned. Před sebou, kolem sebe? Okno, dveře, stůl...? Věříte? Nemusíte věřit, protože to vidíte.

Jak byste se cítili, kdybyste to popírali. Kdybyste tvrdili, že ten počítač není počítač, že strom není strom, že ty peníze na účtu nejsou nebo ...?

Cítili byste se asi jako blázni?

Ovšem ve vztahu ke svým pocitům se jako blázni chováme. Přestože jsou emoce základní energetickou jednotkou, částicí světla, nebo mohutným energetickým zdrojem (obojí platí), přesto je často popíráme, snažíme se obelhat ostatní i sebe.

Emoce jsou jedním z hlavních faktorů duševní síly.

Všechno, co je kolem nás, tomu věříme, přikládáme tomu podstatnou váhu, a vlastně ani věřit nemusíme, protože to vše vidíme nebo víme. A to tvoří naše životní přesvědčení. Je jedno, co bylo dříve, zda realita a z ní pramenící přesvědčení nebo naopak. Nebojíme se pojmenovat to, co vidíme, je to bezpečné, protože zažijeme pocit přijetí a souhlasu od svého okolí.

Ale většinu z toho, ne-li všechno, co je uvnitř nás, naše pocity, tomu věnujeme nejmenší pozornost, protože nejsou vidět. A mnohdy a často je popíráme. Bez mrknutí oka, jako blázni tvrdíme, že všechno je OK (i když není), že jsme šťastni (i když nejsme), a pak se divíme, jak špatně se cítíme. Až z toho onemocníme. Máme strach pojmenovat to, co cítíme, ale nevidíme smyslovým orgánem, protože to už tak bezpečné není, není to vidět, a tak hrozí nepochopení ze strany okolí, a toho se bojíme.

Jak z toho ven, za prvé?

V principu se jedná o onen chronicky opakovaný proud minulosti - nebo jinými slovy - přijetí (toho, co je).

Tak si představte, že by vaše emoce byly viditelné (jakože jsou).

Co byste viděli? Jak by vypadal například ten strom, stůl nebo počítač, kdyby vyjadřoval vaše momentální pocity, nebo pocity v poslední době?

Naše emoce jsou magnetem pro realitu. Ne naopak.

Jako v nebi, tak i na zemi, zní modlitba. Ale co je to nebe? Oblaka?

Nebe je neviditelný svět našich emocí. Z nich se radují nebo pláčí Andělé i Bůh.

Nebe je nekonečná databanka, do které vkládáme naše pocity z prožívání konkrétních životů. Andělé z nich čerpají a nemají na vybranou: čerpají jen z toho, co jsme sami vložili, a to nám pomáhají transformovat do reálné podoby, které pak věříme a velmi brzy i vidíme.

Takže jak z toho ven, za druhé?

Věnujte pozornost alespoň v tuhle chvíli, nebo v následujících minutách, stačí pár minut, tomu, jak se cítíte. Přijměte ten pocit, nepopírejte jej. A když nebude zrovna příjemný, tak se jednoduše rozhodněte, že alespoň na pár sekund jej můžete změnit. Jen vy sami. Nikdo jiný.

Představte si, že váš pocit je to, co vkládáte do své energetické banky, ze které budete moci velmi brzy a rychle čerpat. Ale jen to, co jste vložili.

Tuhle dokonalou a nejúžasnější banku všech bank spravují vaši Andělé. Není se čeho bát. Je možné se jen svobodně rozhodnout, co do ní budete vkládat.

Alespoň na pár sekund tomu uvěřte, že se tak skutečně děje. A pak to vše uvidíte i ve skutečném životě. Bude toho pravděpodobně mnohem více a bude to nepochybně mnohem krásnější. Tak se změní i vaše přesvědčení. Nebudete muset věřit, protože to uvidíte.

Je pravda, že ve hmotě se skutečnosti manifestují krok za krokem, ale někdy i skokem. To je jedno. Důležité je, že je to možné. A kdyby ne, kdyby všechno z toho, co tady píšu, byla úplná pitomost, tak co ztratíte, když si takhle budete hrát? To přece může být nádherná hra, jako děti když si hrají - doopravdy.

Inu tak.

Těším se s vámi už teď.

Buďte šťastni.

Yvell

© 2019 / 13 svatých vánočních nocí / Yvetta Ellerová / Yvell