Zima je ve svém středu.
Svět tuhne v mrazu.
A člověk je jakoby uvězněn v tom chladném a ztuhlém vnějším světě.
V současném světě se tak děje skoro doslova a do písmene, díky karanténě.
Co teď?
Co teď a co potom, říkávala moje babička.
Ty máš teplé ruce, babi, ty hřeješ.
A ty jsi můj brouček. Zalez si ke mně pod peřinu, tam přečkáme zimu.
To byla krása.
A co semínko v chladné zemi, babi? Nezmrzne?
Kdepak. Má svoje teplo v sobě, uvnitř.
A co já?
I ty. Každý.
Úplně každý přemáhá vnitřním teplem vnější chlad.
Teď se to děje.
Je čas Hromnic, čas světla, které se prodlužuje a člověk vyzařuje do ledové země své vnitřní teplo.
Teď vím, že to je zázrak.
A že čím víc o tom víme, tím rychleji zachráníme sebe i nebe, zemi…
Protože naše vnitřní slunce, které se o Vánocích zrodilo v plné síle, přinášíme jako dar i do temných hlubin zimy.
Srdce je to slunce.
Srdce je pramenem síly.
Síla je potůček, který nezamrzne nikdy celý.
Vládne světu bezcitnost?
Je to jenom zdání, že všechno je zamrzlé, chladné, neživé. Je to jenom zdání, že bezcitnost vládne světu.
Ale jenom teplo srdce dovoluje člověku zavnímat a vycítit ve vnějším světě působení duchovních sil.
Navzdory veškerému chladu a zdánlivé bezcitnosti se stejně jednou všechno probudí a vyraší.
Vnitřní slunce nás zachrání. Opravdu!
Teď je nejvyšší čas zažívat opravdový život, opravdové bytí, s hřejivýma rukama, svýma nebo babičky, pod hřejivou peřinou.
Čas Hromnic.
A co praví tradice?
Že na Hromnice o hodinu více, to se ví.
Ale málo se ví, jak se na Hromnice vyráběly Hromničky.
Já vám to povím:
- Vezmete všechen zbylý vosk z vánočních svíček
- nese totiž v sobě posvátnou energii vánočního světla
- Vložíte do starého kastrůlku
- Opatrně a jemně zahřejete
- A nalejete do připravených malých kelímků nebo mističek
- Vložíte do něj knot
- Chvilku přidržíte, necháte chladnout, aby se hladina vosku zatáhla a vytvořila jemný škraloup a tím se knot udrží ve svislé poloze
Můžete použít svou fantazii a namíchat různě barevné svíčky, podle toho, jaké zbytky svíček máte k dispozici.
A je hotovo! Hromničky.
Svíčky uschováte nebo podarujete svým blízkým.
Hromničky v dávných dobách chránily obydlí před blesky. A vždycky, když v létě přišla bouře, dávaly hospodyňky tuhle svíčku-hromničku za okno, aby chránila dům.
A dnes?
Dnes chrání před bouří vnější i vnitřní.
Tak.
Tak vás všechny Bůh i hromničky ochraňuj.
Hromnice jsou 2. února.
Ale svíčky-hromničky si můžete vyrobit kdykoliv, pár dnů předem i poté, ale přibližně v tomto období.
V tomto období totiž končí takzvaná VELKÁ DOBA VÁNOČNÍ.
Příště zase až za rok.
Ale na celý rok máme nabráno dost a dost dobrých sil z Vánoc.
Na celý rok máme dost a dost světla uvnitř, takže není se třeba bát žádné temnoty.
A koneckonců – jenom vnitřní teplo nám pomůže projít temnotou vnějšího světa (brrr, až člověka zamrazí).
Nenechte se zmrazit blbostí, lží ani strachem.
Zavolejte si svoje vnitřní slunce a zeptejte se, budete-li potřebovat odpovědi na jakoukoliv otázku. Vždycky vám odpoví. Vždycky!
Proč by neodpovědělo? Že by nechtělo? Že by si chtělo moudrost nechat jenom pro sebe? Kdepak. Odpoví.
Ale kdo ví, kdo mu uvěří?
Tolik dnešní pondělní pohádka o středu zimy a síle světla.
Buďte v dobré a hřejivé náruči vlastní radosti z vlastního SLUNCE.
Yvell
A ještě přidávám
P.S. Koukněte na stránku WEBINÁŘ!!! (bude už za 14 dnů, tak nepropásněte)
P.P.S. A nový e-book Zázrak ledvin (stručný, ale účinný)